Kultura „zadarmo“ zní skvěle jen do chvíle, než si uvědomíme, kdo ji ve skutečnosti platí — a co kvůli ní nenávratně mizí. 
Když se podíváte na akce typu Prostějovské léto, které z veřejného rozpočtu spolknou přes 2,5 milionu korun, na první pohled to vypadá jako bohulibá služba občanům. Dva měsíce plné zvučných jmen na náměstí a vstup volný. Jenže v ekonomice i kultuře platí jednoduché pravidlo: nic není doopravdy zadarmo. A tento model má na lokální scénu až devastující dopad.
Jak dotovaná „zábava zdarma“ křiví trh?
Přesycený divák: Je to jako v restauraci — když se člověk k prasknutí přejí hlavním chodem zdarma, už si těžko dá sebelepší zákusek, i kdyby byl sebelákavější.  Když město dva měsíce v kuse sytí lidi bezplatnou velkoprodukcí, na komornější, klubové či soukromé akce už publiku jednoduše nezbývá kapacita ani chuť.
Návyk na nulovou hodnotu: Lidé si zvykají, že živá kultura nemá cenovku. Zaplatit vstupné se stává mentální překážkou a veřejnost začíná bezplatný servis automaticky vyžadovat po všech.
Likvidace soukromých pořadatelů: Místní promotéři a kluby riskují vlastní peníze. Nemohou konkurovat radnici, která doveze celorepublikové hvězdy za veřejné miliony bez nutnosti prodat jediný lístek. Výsledkem jsou poloprázdné sály na akcích nezávislých tvůrců a boj o holé přežití. V budoucnu si pak dvakrát rozmyslíte jestli do pořádání náročné akce jít či nikoliv...
Ohrožení celoročního chodu: Léto je pro některé kulturní podnikatele klíčovou sezónou, kdy si tvoří finanční polštář na hubenější zbytek roku. Když jim město přes prázdniny vysaje veškeré publikum, v zimě často nezbývá než zavřít krám.
Město by přece nemělo suplovat komerční agenturu a platit z eráru statisícové honoráře interpretům, kteří bez problému plní sály a vydělávají si sami ze vstupného.
Kvůli těmto velikášským akcím pak přirozeně chybí peníze na celoroční, drobnou a systémovou podporu — například jednoduché mikrodotační tituly pro začínající prostějovské kapely a místní lokální kluby. 
Smyslem takové podpory má být dát mladým klukům a holkám šanci vylézt ze zkušebny a zahrát si v opravdovém klubu. Klub ale musí zaplatit nájem, zvukaře, světla i personál u baru. A na začínající kapelu přijde třeba jen třicet kamarádů. Třeba jim to na pódiu ještě místy drhne a není to dokonalé, ale mají elán, zájem a chtějí tvořit. Hudba a kultura obecně se přece dělají pro lidi, ne pro pocit zavřených dveří ve zkušebně. Právě sem má směřovat veřejná koruna — do podhoubí, ze kterého může něco vyrůst. 
Aby nedošlo k omylu — to, že město v létě žije, je skvělé. Jsme ale přesvědčeni, že za podstatně menší peníze dokážeme udělat mnohem víc muziky.
Místo jedné obří a předražené estrády týdně můžeme mít živé ulice častěji, v menším a přirozenějším formátu:
Žánrová pestrost: Dejme prostor všemu — od hanáckého folkloru přes jazz v parku, mladé talenty pop music až po klubový nářez nebo třeba death metal pro specifické komunity.  
Podpora pro domácí: Peníze zůstanou doma, když podpoříme místní a regionální hudebníky a spolky, které nemají miliony z televize, ale mají chuť hrát.
Živé město: Dvě menší pódia, park, zákoutí v centru. Kultura, která dýchá několik dní v týdnu, aniž by vysála městskou kasu i všechny nezávislé pořadatele okolo.
A největší paradox na závěr? Že tohle masivní křivení trhu a liják dotací do komerčních jmen řídí a obhajují lidé, kteří se jinak zaklínají liberální politikou, volným trhem, snižováním daní a bojem proti zbytečným dotacím.  Před kamerami hesla k podpoře podnikání a férové soutěže, v reálu socialistický model „chléb a hry zdarma pro všechny“ z peněz daňových poplatníků.
Ale to je holt Prostějov...
 Má město platit drahé hvězdy ze společné kasy, nebo raději vytvořit podmínky pro místní scénu a nechat trh dýchat? 

Co má na starosti kapelník

• Umělecké vedení: Zodpovídá za výběr repertoáru, nácvik skladeb, tvorbu aranží a celkové hudební směřování kapely.
• Řízení zkoušek a vystoupení: Často diriguje nebo určuje pořadí písniček při koncertech.
• Organizační záležitosti: Může mít na starosti sjednávání vystoupení, administrativu a plánování.
• Role lídra: Motivuje členy kapely, pečuje o "duši" kapely a dbá na to, aby hudba hrála dobře. [

Bluegrass je

Charakteristické znaky country hudby

• Country hudba je založena na tradičních akordových postupech postavených na durové stupnici. 
• Většina countryových skupin je složena ze strunných nástrojů, jako jsou kytara, baskytara, pedal steel, lap steel, banjo a housle.
• Ať už country umělci pocházejí ze Západní Virginie nebo z Kanady, většina z nich zpívá s nakřáplým hlasem. To pomáhá odlišit country hudbu od ostatních popových žánrů.
• Mnoho country písní vypráví příběhy o lásce, bolesti srdce, tvrdé práci a osobní hrdosti. Značná část z nich má podobu balad, což jsou písně, které vyprávějí příběh.
• Od svého vzniku country hudba kladla důraz na skupinový zpěv.

Při živém hudebním vystoupení se v závislosti na druhu hudby a dalších podmínkách používají odposlechové reprosoustavy pro hudebníky, většinou individuálně nastavitelné (pomocí mixážního pultu).

Hudebník hrající či zpívající ve skupině potřebuje dobře slyšet ostatní členy (nebo alespoň některé) a sám sebe, aby mohl podat co nejkvalitnější výkon. U žánrů používajících elektronické či elektrofonické hudební nástroje, respektive u žánrů pracujících s vyšší hlasitostí bývá obvyklé, že daná hlasitost ve spojení s akustikou prostoru způsobuje hluk (zvukový chaos), tedy není dobře rozumět konkrétním aspektům hry jako melodie, harmonie, rytmus atp. Odposlechová reprosoustava umístěná v bezprostřední blízkosti interpreta a otočena na něj je v takovém prostředí vnímaná jako zvukově konkrétnější.

Nevýhodou je další zvyšování hluku na pódiu, proto neplatí "čím víc, tím líp". Obecně platí, že zkušenější hudebníci si dokáží lépe nastavit poměry a množství jednotlivých zvuků ve svém odposlechu.

Další nevýhodou je riziko vzniku nežádoucí zpětné vazby, kdy mikrofon umístěný blízko odposlechu z něj snímá reprodukovaný zvuk a ten (následně zesílen) je znova dokola reprodukován (ozývá se intenzivní pískání). Toto riziko se zvětšuje úměrně nastavené hlasitosti odposlechu. Významný vliv má také kvalita použitých mikrofonů a obecně platí, že u dražších zařízení se tomu snaží výrobce bránit konstrukčními vlastnostmi reprosoustav.

Odposlechový mixpult pro monitory se používá na větších koncertech jako druhý mixážní pult, obvykle umístěn blízko pódia (zboku nebo zezadu). Obsluha má za úkol nastavit a korigovat kombinace signálů v monitorových reprosoustavách pro jednotlivé hudebníky, zatímco obsluha hlavního mixpultu míchá zvuk pouze pro obecenstvo.

 Hraní v kapele - postup zapojení

 Z čeho se skládá PA systém  

 Jak správně umístit a nasměrovat podiové aparáty

 Produkce ( nejčastější chyby při živé produkci )

 Struny Elixír

 Zasloužíš si hrát v kapele?